Nejvyšší soud se vyjádřil k problematice odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou jeho zaměstnancem při plnění pracovních povinností. Uvedl, že v případě výkonu závislé práce zaměstnanec plní pokyny zaměstnavatele a ten tak výlučně odpovídá za škodu způsobenou zaměstnancem. U osoby, která úkoly pro zaměstnavatele koná úkoly vlastním jménem a na vlastní riziko se obecně myšlenka odpovědnosti zaměstnavatele neuplatní, ledaže ji zaměstnavatel nevhodně vybral či na ni nedohlížel.
Nejvyšší soud se v rozsudku ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1029/2021, zabýval výkladem § 2914 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) o odpovědnosti za škodu způsobenou zaměstnancem. V řešeném případě šlo o situaci, kdy zaměstnanec žalované odmontoval a odvezl kuchyňské zařízení z jídelny žalobce a ten se následně domáhal vydání této věci. Nejvyšší soud jeho dovolání zamítl na základě argumentů níže.
Ustanovení § 2914 občanského zákoníku vychází z myšlenky, že ten, kdo má prospěch z činnosti pomocníka (v tomto případě zaměstnance), měl by také nést rizika s jeho činností spojená. Dochází tak k posílení ochrany možného poškozeného, neboť v případě porušení zákonné povinnosti jednajících osob má práva požadovat náhradu od obou. Zaměstnavatel bude mít velmi pravděpodobně více finančních prostředků než zaměstnanec a poškozený tak bude mít větší šanci se domoct náhrady škody.
V případě zaměstnance v pracovněprávním poměru, který plní úkoly zadané zaměstnavatelem a dopustí se škody, soud přijal závěr, že za ni odpovídá výlučně zaměstnavatel, a to i s ohledem na zvýšenou ochranu zaměstnance poskytovanou zákonem č. 262/2006 Sb., zákoník práce. Zároveň se však zaměstnanec při plnění úkolů nesmí zásadně odchýlit od pokynů zaměstnavatele.
Pokud zaměstnavatel k plnění úkolů pro něj najme člověka, který činnost plní vlastním jménem a na vlastní riziko, pak za jím způsobenou škodu neodpovídá s výjimkou situace, kdy osobu na danou práci špatně vybral či ji nedostatečně kontroloval. V takovém případě za splnění závazku ručí dle § 2018 a násl. občanského zákoníku a jeho splnění lze pak požadovat na základě § 2021 odst. 1 občanského zákoníku.
Nejvyšší soud toto rozhodnutí uzavřel myšlenkou, že pro posouzení odpovědnosti zaměstnavatele za škodu způsobenou jinou osobou v konkrétním případě je zásadní míra autonomie či naopak závislosti vůle pomocné osoby na zaměstnavateli.
Zde je vhodné zmínit, že v tomto rozhodnutí soud neřešil otázku odpovědnosti zaměstnavatele v případě, že zaměstnanec při výkonu práce poruší právní předpisy a tím zaviní škodu – například nedodržel dopravní předpisy a způsobil dopravní nehodu. Tuto problematiku řeší obecně § 270 zákoníku práce, který stanoví zproštění odpovědnosti zaměstnavatele mimo jiné v případě, pokud zaměstnanec poruší právní předpisy k zajištění bezpečnosti při práci, kam spadají i dopravní předpisy. Současně bude dále třeba posoudit zavinění zaměstnance, jako požadavek § 250 zákoníku práce s tím, že k liberaci dojde jen pokud zaměstnanec takto jednal vědomě. Zavinění a jeho formu bude nutné následně vyhodnotit na základě konkrétních okolností daného případu. Povinnost prokázat zavinění spočívá obecně na zaměstnavateli.
Řešíte problémy v oblasti pracovního práva? Rádi Vám s nimi poradíme.
