Plénum Ústavního soudu vydalo stanovisko k problematice doručování e-mailů s podáním soudu a otázce, v jaký okamžik je soudu doručeno. V této oblasti došlo k překonání dřívější judikatury. Závěr nyní vydaného stanoviska zní, že za okamžik dojití podání soudu je nutné považovat moment, kdy se podání dostane do sféry soudu.
V dnešní době je běžné, že prostřednictvím e-mailu posíláme osobní i pracovní zprávy různé důležitosti. Je logické, že e-mail s nějakým druhem elektronického podpisu se nyní používá i pro doručování písemností soudu. S tím vyvstaly nové právní otázky. Dosavadní judikatura týkající se této problematiky tvrdila, že účastník musí prokázat odeslání e-mailu soudu, což mnohdy vedlo i k absurdním závěrům.
Nedávné stanovisko Ústavního soudu České republiky sp. zn. Pl. ÚS-st. 53/21 ze dne 7. 9. 2021, které překonává názor vyslovený například v nálezu sp. zn. II. ÚS 2560/13 ze dne 20. 5. 2014, uvádí, že lhůta nemůže být u elektronického podání učiněného e-mailem zachována okamžikem odeslání podání jako u jiných „privilegovaných“ způsobů podání, například prostřednictvím pošty. Podání zaslané v elektronické formě prostřednictvím e-mailu se od podání učiněného prostřednictvím poskytovatele poštovních služeb odlišuje tím, že u e-mailu není zákonná garance jeho doručení. Povinnost doručení na straně provozovatele e-mailového serveru je založena výlučně na základě soukromoprávního ujednání a stát tedy nemůže za fungování soukromých provozovatelů e-mailových serverů nést odpovědnost.
Ústavní soud se vyjádřil v tom smyslu, že: „Za okamžik dojití podání soudu je nutné považovat moment, kdy se podání dostane do dispozice soudu, což je v případě e-mailového podání okamžik, kdy je emailová zpráva dodána do e-mailové schránky soudu, resp. kdy bylo podání detekováno na prvním e-mailovém serveru, za který nese odpovědnost stát.“ Není podstatné, kdy se s podáním fakticky seznámil zaměstnanec soudu, protože tento okamžik nelze předem jednoznačně určit.
Zásadní je také skutečnost, že cesta e-mailového podání k danému soudu nemusí být přímočará – z e-mailového serveru odesílatele přímo na e-mailový server soudu či státu. E-mail může putovat přes několik jiných e-mailových serverů provozovaných dalšími soukromými třetími osobami. Stát odpovídá pouze za fungování svých e-mailových serverů, například serverů soudů či ministerstev.
Pokud účastník namítá, že podání bylo doručeno pozdě, (či nebylo doručeno vůbec – pozn. aut.), kvůli technickým problémům e-mailu na straně státu, musí tuto skutečnost náležitě prokázal s tím, že kopie odeslané zprávy není sama o sobě dostatečným důkazem. V případě prokázání problému nelze opoždění či nedoručení přičítat účastníkovi a takové podání pak nelze odmítnout jako opožděně bez dalšího zkoumání.
Právní věty stanoviska
I. Včasnost elektronického podání učiněného prostřednictvím e-mailu je třeba posuzovat podle okamžiku, kdy podání dojde soudu, nikoliv podle okamžiku, kdy je podatelem odesláno.
II. Za okamžik, kdy je podání řádně učiněno, se považuje okamžik, kdy se e-mailová zpráva dostane do dispozice soudu; pro posouzení včasnosti podání není relevantní, kdy se s ním soud fakticky seznámil
