Zní to trochu jako začátek špatného vtipu: „Potkají se právník a programátor jednou večer v baru…a protože jsou oba vášnivými hudebníky, napadne je způsob, jak ukončit všechny autorskoprávní spory v populární hudbě.“
Nolan Ruben a Damien Riehl vytvořili počítačový program, který podle zadaných parametrů vygeneroval přibližně 69 miliard melodií. Všechny melodie pak umístili na internet pod licencí Creative Commons Zero, čímž je poskytli volně k užívání. Dle svých slov tím snížili pravděpodobnost porušování autorských práv mezi hudebníky a učinili tak přítrž sporům o autorství populárních melodií. Umělci už se nebudou dohadovat, kdo od koho hudební motiv okopíroval, neboť autory všech melodií jsou Ruben s Riehlem a ti je dávají všem zdarma k dispozici.
Ačkoliv pro mnoho hudebníků zní tato myšlenka lákavě a zprávu přebrala média po celém světě, v praxi se pravděpodobně nic nestane. Ruben s Riehlem jsou nepochybně autory zdrojového kódu k dotyčnému počítačovému programu, ale skoro jistě nejsou autory ani jedné z 69 miliard melodií. Definice autorského díla totiž vždy v různých obměnách pracují s tím, že se musí jednat o výsledek tvůrčí činnosti autora. Jen stěží lze za tvůrčí činnost považovat práci algoritmu fungující na bázi brute-force. Jak totiž anglický název napovídá, jedná se o vygenerování všech myslitelných kombinací „hrubou silou“, kterému už z principu schází prvek jedinečnosti a originality.
Tímto způsobem generované melodie tedy nejsou vůbec předmětem autorského práva a autorskoprávní ochrana se na ně nevztahuje. V opačném případě by se navíc jednalo o zásah do autorských práv ostatních umělců, neboť lze očekávat, že nezanedbatelná část z 69 miliard melodií již byla dávno použita v mnoha známých i neznámých skladbách dávno před pokusem Rubena s Riehlem. Ve výsledku se tak jedná spíše o PR výstup zmiňované dvojice a nikoli seriózní příspěvek do debaty, zda je načase společně s rozvojem technologií změnit i dosavadní koncepci autorského práva.
