Městský soud v Praze potvrdil rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ), kterým úřad udělil pokutu 80 000 Kč české společnosti za průběh propagační kampaně, kterou pro ni realizoval zahraniční dodavatel – rozesilatel e-mailů. Případ byl zajímavý zejména tím, že se soud věnoval výkladu pojmu šiřitel sdělení a praktickým hranicím odpovědnosti společnosti jako správce osobních údajů.
Úřad se kampaní zabýval na základě podnětů od příjemců e-mailů, kteří upozorňovali, že neudělili souhlas se zasíláním obchodních sdělení. U české společnosti (objednatele) provedl kontrolu, společnost při ní skutečně nebyla schopna tyto souhlasy doložit. Hájila se tím, že souhlasy by měl disponovat zahraniční rozesilatel e-mailů, o čemž ji údajně také na její dotaz ujistil, a že tento dodavatel se smluvně zavázal dodržovat platné předpisy.
Úřad však na tuto argumentaci nepřistoupil. Trval na tom, že objednatel byl správcem osobních údajů, neboť s rozesílkou souhlasil, určil její účel i prostředky, a proto nesl také odpovědnost za oprávněnost jejich zpracování a neměl se spokojit pouze s ujištěním dodavatele. Takový přístup potvrdil i soud, který zdůraznil, že smluvní ujednání jsou účinná mezi jejich stranami, ale nemohou zprostit správce údajů jeho objektivní odpovědnosti a že je nezbytné považovat za šiřitele nejen subjekt, který fakticky „klikem na myš“ rozešle daná obchodní sdělení, nýbrž také subjekt, který dal podnět k jejich šíření.
